Všichni majitelé bazénu se radují, protože opět se mohou začít koupat. Vědí, že to prospívá zdraví a o psychické stránce věci snad ani nemá cenu psát. Ani se nemusí do vody. Stačí nafukovací lehátko a třeba i tichá hudba do reproduktoru poblíž. Taková relaxace má pak velmi příznivé výsledky. Povzbudí tělo i duši, pokud ovšem něco takového existuje. Ale toto téma už patří filozofům a tomu my se zde v tomto mini článečku vyhneme. My se raději podíváme, jak dosáhnout toho, aby byla voda naprosto čistá. Vynecháme věci chemické, protože těm je určen jiný článek a my se podíváme pouze na mechanickou část věci, dá-li se to tak vůbec nazvat. Já se domnívám, že ano.
Tedy hlavní věc pro čistou vodu je filtrační zařízení. Jasně, nepracuje samo, je třeba mu občas pomoci. To se dělá síťkou. Tato většinou bývá na teleskopické tyči a její účel je snad jasný. Jde totiž o to, sesbírat takové ty hrubší nečistoty. Jistě to znáte. Listí, drobná dřívka a podobně. To všechno nám sem nafoukal vítr, nebo jsme to tam zanesli my sami, aniž jsme si toho povšimli. Takže se občas musí popadnout právě ona síťka a s její pomocí sesbírat to, co vidíme. To, co nevidíme je věcí právě již zmíněné filtrace a ta se dělí na dva základní druhy. Ta první se nazývá kartušová a tu my vynecháme.
Hodí se jen k menším bazénům. My se podíváme filtraci pískovou, nebo též zeolitovou. To podle toho, co používáme jako filtrační médium. Zde je jednoznačně králem zeolit. Býval to písek, a ještě doposud někde stále je. Jenže pomalu každý zjistí, že zeolit déle vydrží a filtruje kvalitněji. Je to dáno jeho strukturou. Mikro zrníčka písku totiž voda obtéká, kdežto zeolitem protéká přímo. On je totiž dutý a má v sobě „chodbičky“, které tak zajistí filtraci mnohonásobně lepší než písek. Proto tedy moudří majitelé bazénů od písku upouští a přecházejí na zeolit. Určitě činí dobře.