Kolik volnosti by měly děti mít

Jestli je, co se týÄe dÄ›tí, nÄ›jaké kontroverzní téma, pak je to bezpochyby to, kolik volnosti by dÄ›ti mÄ›ly mít. Co vÅ¡e by jim mÄ›lo být dovoleno, a kdy je naopak lepší vzít je zkrátka? Zdá se, že v tomto bodÄ› se spoleÄnost rozdÄ›luje v podstatÄ› na dva extrémy, kdy jeden nechává své potomky růst „jako dříví v lese“, zatímco druhý kontroluje každý jejich krok. O tom, že ani jedno není pro dítÄ› ideální, není sporu. Jak tedy najít ten zlatý stÅ™ed?

 

 

Nejprve si musíme uvÄ›domit, proÄ dÄ›ti alespoň nÄ›jakou volnost potÅ™ebují. I ta je totiž velmi důležitá pro jejich vývoj. Pokud nad nimi budeme neustále stát a nedovolíme jim takříkajíc vyboÄit z řady, pak se nikdy nenauÄí samostatnosti. VidÄ›t to můžeme například v rostoucím poÄtu dospÄ›lých lidí, kteří stále žijí se svými rodiÄi (i když zde hrají samozÅ™ejmÄ› roli i jiné faktory, například prudký růst ceny nemovitostí, kdy si vlastní bydlení zkrátka nemohou dovolit).

 

Na druhou stranu, pokud jim bude dovoleno dÄ›lat si v podstatÄ› cokoliv, pak budou sice velmi samostatné, avÅ¡ak nenauÄí se jednu základní životní pravdu, kterou by mÄ›l každý objevit již ve velmi raném vÄ›ku, že totiž každý Äin má své následky, aÅ¥ už v dobrém Äi ve zlém. Také se nenauÄí smyslu pro povinnost, což je další vÄ›c, kterou budou v dospÄ›lém vÄ›ku potÅ™ebovat.

 

 

Je tedy nutné poskytnout jim tolik volnosti, aby mÄ›ly prostor udÄ›lat chybu a pouÄit se z ní, aby si mohly samy Å™eÅ¡it problémy, které se pÅ™ed nimi objeví, avÅ¡ak zároveň jim pomoci, když to bude tÅ™eba, například když to, co budou muset vyÅ™eÅ¡it, pro nÄ› bude příliÅ¡ složité, nebo jim zabránit v nÄ›Äem, Äím by mohly ublížit buÄ sobÄ› nebo nÄ›komu jinému, nebo poÅ¡kodit cizí majetek.

 

V podstatÄ› jde tedy o to nalézt jakousi kÅ™ehkou rovnováhu, což je problém i pro mnoho dospÄ›lých lidí v jejich vlastním životÄ›, neÅ™ku-li pro rodiÄe. Pokud si tedy nejste jisti, není od vÄ›ci se obrátit na odborníka. Ten vám poradí, a to dříve, než bude pozdÄ›.