Stromy, zejména ty vzrostlé, připadaly člověku vždy nějakým způsobem tajemné, zvláštní. Jako by ukrývaly nějaké tajemství. Dokonce se jim v pohanských dobách připisovaly různé nadpřirozené schopnosti. Dalo by se říci, že tento „trend“ přetrval určitým způsobem až do dnešních dob. Stačí si vzpomenout na divadelní hru „Lucerna“. o I dnes, v jednadvacátém století, se určitým způsobem klaníme stoletým dřevinám a čerpáme z nich jejich sílu.
Pokud se budete chtít za nějakým letitým stromem vydat, pak máte nepřeberné množství možností.
§ Zajímavou borovici mají u Svídnice v Orlických horách.
§ Už několik set let se její větve natahují do širokého okolí.
§ Podle pověsti byl strom zasazen kořeny vzhůru a jeho semínko bylo přivezeno až ze Svaté země.
– Proto má borovice kouzelnou moc.
Jsou všude – stačí hledat
Jestliže bychom navštívili malou vesničku Telecí (žije zde necelá pětistovka obyvatel), pak by nám možná místní s hrdostí ukázali starodávnou lípu, která má pro tuto obec velký význam.
§ V době pobělohorské byli u nás pronásledováni nekatolíci.
§ Leckde to pro ně bylo opravdu kruté a nebyla možnost účinné obrany.
§ A právě v dutině tohoto stromu se ukrýval jeden nezlomný stařeček, který tu za svitu svíce přepisoval Nový zákon a žalmy.
– Pro oživení paměti si je předzpěvoval a když se k jeho zpěvu přidala i lípa šuměním svých listů, dostal strom přezdívku „zpívající lípa“.
– A pak, že si Jirásek všechno vymyslel.
Památných a několik staletí starých stromů je u nás celá řada. Jistě není zapotřebí za nimi putovat na druhý konec republiky. Třeba máte jeden za chalupou a ani o tom nevíte. Chce to tedy vzít batoh, dát do něj svačinu a vyrazit na výlet.
o Legendou opředená je i lípa, kterou mají v Chlístově na Prachaticku.
o U té prý kázal už mistr Jan Hus a jeho posluchači využili koruny stromu k sezení.